Ještě před pár měsíci se zdálo, že české firmy znovu nacházejí pevnou půdu pod nohama. Stačil ale jeden víkend – a realita se radikálně změnila. Jak na to musí reagovat CFO?
Podle zpřesněného odhadu ČSÚ si česká ekonomika vedla v prvním čtvrtletí o něco málo lépe, než naznačoval předběžný odhad. Změna je to ovšem jen symbolická, a tak na místo 2,1 % si připisuje růst o 2,2 %. Mezikvartální růst o 0,2 % se tentokrát nemění. Meziroční růst byl podpořen zejména vyššími výdaji na konečnou spotřebu domácností a tvorbou hrubého fixního kapitálu. Negativní vliv měla změna stavu zásob a saldo zahraničního obchodu.
Na konci února sice začal konflikt v Perském zálivu, jeho dopad na českou ekonomiku se ale díky zásobám ve skladech i na cestě omezil pouze na ceny energií, především pak pohonných hmot. Prudké zdražení PHM a vyšší spotové ceny elektřiny a plynu v březnu už firmy pocítily, ale faktický dopad konfliktu na HDP byl ještě velmi limitovaný.
„Výsledky druhého kvartálu už budou válkou v Zálivu ovlivněny podstatně více. Přesto by se ekonomika mohla udržet v černých číslech s růstem okolo 2 %. Za celý rok by ovšem 2% růst bylo možné považovat za velký úspěch, zvlášť s ohledem na mizérii německého hospodářství,“ dodává hlavní ekonom Banky Creditas Petr Dufek.
V letech 2022 až 2024 inovovalo v Česku své produkty nebo procesy 43 % podniků s deseti a více zaměstnanci. V roce 2024 tyto firmy na inovační aktivity vynaložily 221 miliard korun, což představovalo 2,5 % z jejich tržeb. Za inovované výrobky a služby ve stejném roce utržily 1,4 bilionu korun, tedy necelou čtvrtinu ze svých celkových tržeb.
„Firmy se v rámci svých inovačních aktivit více soustředily na inovace podnikových procesů, které v letech 2022 až 2024 zavedlo 38 % podniků. Nový či podstatně zlepšený výrobek či službu na trh uvedlo 24 % podniků, což představuje nejnižší podíl za posledních deset let,“ uvedl Marek Štampach z ČSÚ s tím, že s vysokými školami či veřejnými výzkumnými organizacemi spolupracovalo při vývoji nových produktů 14 % produktově inovujících podniků a pouze 2 % si u těchto institucí vývoj zadala.
Souhrnný indikátor důvěry se v květnu meziměsíčně snížil o 1,6 bodu na hodnotu 99,7, a to při stejném vývoji obou jeho složek. Indikátor důvěry podnikatelů poklesl o 1,4 bodu na hodnotu 99,0 a indikátor důvěry spotřebitelů se snížil o 2,6 bodu na úroveň 103,4.
„K poklesu podnikatelské důvěry v květnu přispěla zejména nižší očekávání tempa růstu výrobní činnosti u podnikatelů v průmyslu a výrazně horší hodnocení celkové ekonomické situace v obchodě,“ uvedl Jiří Obst z ČSÚ s tím, že důvěra spotřebitelů se snížila podruhé v řadě. Naposledy byla nižší loni v srpnu. Mezi spotřebiteli přetrvávají obavy ze zhoršení celkové hospodářské situace doprovázené zhoršujícím se hodnocením jejich stávající finanční situace.
Letos v dubnu bylo v Česki vyhlášeno 535 bankrotů fyzických osob podnikatelů, o 4 % méně než v dubnu 2025. Zároveň bylo podáno 570 insolvenčních návrhů, meziročně o 3 % více. Vyplývá to z analýzy společnosti CRIF – Czech Credit Bureau.
Zatímco od ledna do března počet bankrotů podnikatelů stále rostl, v dubnu se meziměsíčně snížil o 74. Obdobný vývoj vykázaly i insolvenční návrhy. Ve výsledku byl počet bankrotů i návrhů na ně za první čtyři měsíce roku zhruba stejný jako v minulém roce. Od ledna do konce dubna soudy vyhlásily 2 105 bankrotů podnikatelů a přijaly 2 181 insolvenčních návrhů.
„Již delší dobu roste úvěrová aktivita podnikatelů, doprovázená podstatně nižším růstem jejich úspor. Podíl nevýkonných úvěrů se však i nadále mírně snižuje. U bankrotů podnikatelů z více než 90 % nejde o klasický bankrot jako u firem, ale o oddlužení, které podnikatelům nebrání v dalším provozování živnosti," vysvětluje Věra Kameníčková, analytička CRIF – Czech Credit Bureau.
Za čtyři měsíce letošního roku bylo nejvíce bankrotů podnikatelů v Praze (288), podstatně méně jich bylo ve Středočeském (251) a v Moravskoslezském kraji (240). Nejméně bankrotů vyhlásily soudy v kraji Vysočina (68), v Karlovarském kraji (71) a ve Zlínském kraji (77).
Pokles cen v průmyslu skončil s tím, jak se do nákladů začaly stále více propisovat zdražující suroviny. Ceny poskočily meziročně o 1 % a ve zpracovatelském průmyslu dokonce o více než 3 %. Důvodem jsou především dražší rafinérské výrobky reagující na růst cen vstupních surovin, které se začínají propisovat i do vyšších cen dalších oborů jako je chemický průmysl nebo výroba stavebních materiálů.
„Cenová nákaza je zatím omezená, ale postupně se šíří. Vzhledem k tomu, že se situace v Zálivu neuklidnila ani po dvou měsících, je jen otázkou času, kdy se do výrobní inflace propíšou i vyšší náklady za plyn a elektřinu. Asi těžko čekat, že firmy zůstanou imunní vůči zdražování základních energií,“ uvádí hlavní ekonom Banky Creditas Petr Dufek.
Ze zemědělství zatím žádný výrazný tlak nepřichází. Rostlinné produkty jsou meziročně levnější o téměř 12 %, dražší jsou naproti tomu některé druhy masa a vejce. Potraviny tak mohou fungovat jako inflační brzda ještě několik málo měsíců. Tato brzda však nebude fungovat věčně. „Pokud konflikt brzy neskončí, přijdou na řadu energie v plné síle – a tím se zdražování plošně rozlije napříč ekonomikou,“ uzavírá Dufek s tím, že výrobní inflace není konec příběhu, ale jeho začátek.
